Publikace

Publikace

Krátký pohled na současnou vymahatelnost práva na uspokojení pohledávek

Jaké jsou faktory ovlivňující současnou vymahatelnost práva na uspokojení pohledávek? Čtěte více ...

Jedním z nejvýznamnějších atributů demokratického právního státu je vymahatelnost práva, která má být zajištěna především prostřednictvím státních orgánů a institucí. Míra vymahatelnosti může sloužit i jako ukazatel kvality právního řádu, protože jen propracovaná a efektivní legislativa a provádějící opatření mohou zajistit úspěšné vymožení nároků. V České republice se bohužel dlouhodobě potýkáme s vymahatelností poměrně nízkou, což je dáno zejména velkým množstvím nové legislativy a neustálých novelizací, které jsou často nekoncepční a vedou spíše k legislativnímu chaosu než k pochopení dané problematiky, dalším faktorem je i přílišný formalismus a zároveň vysoká míra byrokracie v soudním i vykonávacím řízení.

Stejné okolnosti negativně ovlivňují i míru vymahatelnosti práva na uspokojení pohledávek věřitelů, která je v České republice až nečekaně nízká. Dle aktuálních průzkumů je totiž například insolvenčním řízením pokryto průměrně jen 4,55 % z výše pohledávky nezajištěného věřitele a i u zajištěných věřitelů se jedná o nečekaně nízké číslo, pouze 25,2 % z uznané výše pohledávky.[1] Ohledně úspěšnosti exekučních řízení žádné oficiální statistiky vedeny nejsou, dle odhadu uvedeného v analýze vypracované legislativním odborem Ministerstva spravedlnosti ČR v srpnu loňského roku se průměrná úspěšnost vymožení peněžitých plnění pohybuje kolem 30-40 %, nicméně odborná veřejnost se shoduje, že skutečné číslo je zajisté mnohem nižší.

Insolvenční a exekuční řízení nejsou jedinými prostředky k uspokojení pohledávek věřitelů. V první fázi bývá správa pohledávek zajišťována buď interně, tedy často prostřednictvím vlastních softwarových programů, nebo jsou pohledávky předávány externím inkasním agenturám či advokátním kancelářím, přičemž v takovém případě si věřitel může svá vlastnická práva k pohledávce ponechat nebo, a to i bez souhlasu dlužníka, pohledávku postoupit a následně dlužníka pouze o postoupení obeznámit. Inkasní agentury a vybrané advokátní kanceláře se zaměřují především na odkup portfolií pohledávek, mimosoudní inkaso ve formě upomínek, telefonátů, případně i osobních návštěv, dále na soudní inkaso a následné zajištění exekuce. Mezi mimosoudní cesty k vymožení pohledávek patří poměrně zřídka využívaná mediace a dále častější rozhodčí řízení, jehož nespornou výhodou jsou nižší náklady a kratší délka řízení než je tomu u klasického řízení soudního.

Zvláštním typem soudního řízení, je řízení insolvenční, jež je komplexně upravené insolvenčním zákonem, který reguluje postupy vymáhání pohledávek v rámci tohoto řízení. Insolvenčním řízením se úpadek či hrozící úpadek dlužníka řeší formou běžného nebo nepatrného konkursu, reorganizace nebo oddlužení na základě splátkového kalendáře či prodejem majetkové podstaty. V rámci konkurzu jsou pohledávky věřitelů uspokojovány poměrně z výnosu zpeněžení majetkové podstaty dlužníka, přičemž neuspokojené pohledávky dlužníka nezanikají. V současné době dochází k uspokojení věřitelů z výnosů zpeněžení majetkové podstaty v průměru ve výši pouhých 17,5 %, a proto je zde snaha upřednostňovat spíše sanační formy insolvenčního řízení, u kterých se předpokládá vyšší výnosnost. Tak je tomu zejména u reorganizace, kdy je dlužníkovi věřitelským výborem a následně insolvenčním soudem schválen reorganizační plán, přičemž je provoz dlužníkova podniku zachován a zároveň dochází i k postupnému uspokojování věřitelů. Posledním způsobem řešení úpadku nebo hrozícího úpadku je oddlužení fyzických osob, nejčastěji formou splátkového kalendáře po dobu pěti let, které může být schváleno pouze za podmínky, že pohledávky věřitelů budou uspokojeny nejméně z 30 %.

Insolvenční zákon účinný od roku 2008 za pouhých sedm let své účinnosti prošel téměř třiceti novelami. K 1. lednu 2014 prošel zákon velkou systémovou novelou, která se do značné míry dotkla i práv věřitelů. Novela totiž pevně vymezila lhůtu pro přihlašování pohledávek, s výjimkou institutu oddlužení, na dva měsíce od rozhodnutí o úpadku, což dává věřitelům větší prostor než do té doby zpravidla uplatňovaná lhůta 30 dnů. Dalším pozitivem, které tato novela přinesla, je rozhodování o vykonatelnosti pohledávky soudem. Vykonatelnost pohledávky výrazně zlepšuje postavení věřitele v rámci insolvenčního řízení, neboť pak je pro insolvenčního správce mnohem obtížnější takovou pohledávku popřít. Dle nové právní úpravy má v této otázce rozhodující slovo soud, který v případě pochybností o vykonatelnosti, rozhodne v rámci přezkumného jednání. V neposlední řadě novela i z procesního hlediska usnadňuje postavení věřitelů, protože v případech popření nevykonatelných pohledávek jsou od účinnosti novely vyrozumíváni i věřitelé přítomní přezkumného jednání, a to přímo při daném přezkumném jednání.

S ohledem na vymáhání pohledávek prošla významnou novelou i vyhláška o odměnách advokátů neboli advokátní tarif. Od července roku 2014 je totiž značně snížena odměna za zastoupení u takzvaných formulářových žalob, tedy žalob podávaných na ustáleném vzoru opakovaně uplatňovaných týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, a to u pohledávek do výše 50 tisíc korun českých. Dle Ministerstva spravedlnosti bylo hlavním cílem této novely zasáhnout proti překupníkům s pohledávkami tím, že se radikálním snížením odměn za jednotlivý úkon ve věci celkově sníží výnosnost hromadného vymáhání. Přestože záměr Ministerstva byl ve svém jádru dobrý, jeho provedení má fatální následky pro poctivé advokáty i věřitele, kteří své pohledávky vymáhají prostřednictvím formulářových žalob. Advokáti totiž tímto i nadále pracují za smluvní odměny a věřitel, který ve sporu uspěl, musí rozdíl mezi smluvenou a přiznanou odměnou doplatit. I samotný předseda České advokátní komory Martin Vychopeň se proti novele vyhlášky vyhradil a v rozhovoru pro LN uvedl: „Je nepochopitelné, proč se má takto vymezená nespravedlnost (spočívající v nepřiměřenosti výše přísudku vůči vymáhané pohledávce) obrátit navrhovanou změnou advokátního tarifu proti věřitelům, kteří prodlení dlužníka nezavinili, a nezavinili ani jeho případnou neschopnost splatit dluh.“ Další vývoj v této otázce pravděpodobně přijde až s rozhodnutími druhoinstančních soudů o odvoláních proti výrokům přiznávajícím snížené náklady řízení v případech, kdy se nebude jednat o formulářové žaloby. Zároveň je mnohými novela považována za dokonce protiústavní, a tak je možné, že se v této věci vyjádří i Ústavní soud. Velkým problémem, který můžeme v poslední době v rámci vymáhání pohledávek soudní cestou sledovat, je stále sílící trend snižování vymahatelnosti pohledávek a zároveň přesun nákladů na vymožení pohledávek z dlužníka na věřitele, a to i díky tomu, že novelami občanského soudního řádu je dlužníkům poskytována stále silnější ochrana jejich postavení.

V současné době prochází změnami i exekuční řízení, přičemž se tyto změny zásadně dotýkají i vymáhání pohledávek a postavení věřitelů. Například na základě více než čtyřicáté novely exekučního řádu účinné od července tohoto roku již není v rámci soudního výkonu rozhodnutí nebo v exekuci možné provádět srážky z příjmů nedlužícího manžela, ani nelze postihnout jeho stavební spoření či penzijní připojištění, čímž však zároveň dochází k podstatnému snížení šancí věřitelů na uspokojení jejich pohledávek. Obdobně se i další novela exekučního řádu účinná od začátku září tohoto roku zásadním způsobem dotýká postavení věřitelů, protože zavádí striktní pořadí způsobů provádění exekuce. V souladu s touto novelou musí být nejprve obstavovány bankovní účty a aplikovány srážky ze mzdy a až po vyčerpání těchto prostředků je možné provést prodej movitých a nemovitých věcí. Zároveň je znemožněna dražba nemovitosti, ve které dlužník bydlí, je-li jeho dluh nižší než 30 tisíc korun českých. Dle stanoviska Exekutorské komory však takový postup povede ke zhoršení přístupu věřitelů k právu a zároveň k nižší úspěšnosti a prodloužení exekucí. V minulosti se vymahatelnost peněžních pohledávek pohybovala kolem 30 %. Ovšem díky zavedení těchto opatření je možné, že vymahatelnost znatelně klesne.

Permanentní změny zákonů velmi komplikují celý proces vymáhání pohledávek zejména z toho důvodu, že se věřitelé a jejich právní zástupci musí soustavně potýkat s problémy ohledně výkladu neustálých novelizací a použití přechodných ustanovení. Tento stav přináší velkou nejistotu do procesu vymáhání pohledávek, protože si v podstatě věřitelé nemohou být jisti, za jakých podmínek budou své pohledávky vymáhat. Nezbývá než doufat, že se legislativní smršť brzy uklidní a konečně budou k vymáhání pohledávek stanoveny rozumné podmínky, a to nejen pro dlužníky, ale i pro věřitele.

[1] Nezajištění věřitelé mají mizivé šance na peníze – další závěry ze statistických šetření. Výzkum insolvence. Dostupné z: <http://www.vyzkuminsolvence.cz/grafy-a-fotodokumentace/nezajisteni-veritele-maji-mizive-sance-na-penize-dalsi-zavery-ze-statistickych-setreni.html> [cit. 20. 8. 2015].

 

Mgr. Ing. Marek Švehlík, advokát a partner kanceláře

Mgr. Kristýna Březinová, advokátní koncipientka

SAMAK právo & daně

Odkaz na epravo.cz.

 

 

  • $title
  • $title
  • $title
  • $title
  • $title
  • $title
  • $title