Compliance ve firmě ve světle novely zákona o trestní odpovědnosti právnických osob
Compliance programy neboli systémy kontroly dodržování právních norem jsou zatím nepříliš rozšířeným institutem, pomocí kterého mohou obchodní společnosti předcházet páchání trestné činnosti. Nicméně projde-li zákonodárným procesem novela zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „TOPO“), poptávka po systémech vnitřní kontroly se ze strany obchodních společností pravděpodobně významně zvýší.
Novelou TOPO (sněmovní tisk č. 304) se navrhuje doplnit do ust. § 8 TOPO následující nový odst. 5: „Právnická osoba se trestní odpovědnosti podle odstavců 1 až 4 zprostí, pokud vynaložila veškeré úsilí, které na ní bylo možno spravedlivě požadovat, aby spáchání protiprávního činu osobami uvedenými v odstavci 1, zabránila.“ Takovým ustanovením by byl zrušen současný koncept absolutní objektivní odpovědnosti právnických osob, které by nyní měly možnost se ze své odpovědnosti vyvinit právě prokázáním vynaložení veškerého úsilí k zabránění trestné činnosti.
Prostředků, které lze považovat za účinné vnitřní mechanismy kontroly sloužící k předcházení trestné činnosti obchodní společnosti, existuje celá řada. Při formování compliance je zprvu nutné vzít v potaz parametry dané obchodní společnosti, identifikovat rizika porušení právních předpisů a na základě těchto aspektů přijmout taková opatření, která účinně zabrání možnému porušování zákona. Takovými prostředky mohou být kupříkladu tzv. firemní ombudsmani mající za úkol minimalizaci a identifikaci trestněprávních rizik, pravidelné vzdělávací programy informující zaměstnance a členy orgánů obchodní společnosti o trestněprávních rizicích jejich činnosti, o související legislativě apod., které budou ideálně zakončeny písemným znalostním testem. Dále by mohla obchodní společnost zavést jakousi soustavu vnitřních předpisů vymezujících pravidla vnitřního fungování právnické osoby, jako např. organizační a pracovní řád, etický kodex, mzdový a platový řád, kompetenční a podpisový řád či spisový, archivační a skartační řád. Nedílnou součástí takových opatření by měla bezpochyby být i určitá forma kontrolního mechanismu, tedy zajištění reálné aplikace zavedených instrumentů včetně zřízení a implementace opatření k odhalování páchané trestné činnosti.
Bude-li proto obchodní společnost schopna prokázat, že prostřednictvím např. výše uvedených institutů vynaložila veškeré úsilí, aby páchání protiprávního jednání zabránila, pak se své trestní odpovědnosti zprostí. Nicméně je zapotřebí poukázat na problematiku poměrně snadného zneužití tohoto ustanovení, tedy že pouhým prokázáním, že obchodní společnost má nějaký vnitřní program a své zaměstnance či členy orgánů průběžně školí, by se právnická osoba své odpovědnosti zprostila. Zejména z tohoto důvodu je proto otázkou, zda navrhované ustanovení skutečně bude v legislativním procesu schváleno a zda si tak obchodní společnosti mohou pomalu začít připravovat své compliance programy.
Mgr. Martin Švehlík, advokát
Mgr. Kristýna Březinová, advokátní koncipientka
SAMAK právo & daně
