K novelizaci výkonu zajištění majetku a věci v trestním řízení z pohledu obchodních korporací
Jaké změny představuje novela zákona č. 279/2003 Sb. o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení? Čtěte více ...
Dubnová novela zákona č. 279/2003 Sb. o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení představuje značné změny nejen v právní úpravě týkající se jednotlivců, ale má i podstatný dopad na podnikatelské subjekty a právnické osoby. Zejména se jedná o novou právní regulaci správy podílů v obchodních korporacích a dále o modifikace v procesní úpravě výkonu zajištění v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob.
Dne 17. dubna 2015 vstoupil v platnost zákon č. 86/2015, kterým se mění zákon č. 279/2003 Sb. o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení (dále jen „novela“ a „zákon o výkonu zajištění majetku“). Novela s účinností od 1. června tohoto roku mění jednak zákon o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení, ale také dalších devět právních předpisů, zejména pak trestní zákoník, trestní řád či zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen „zákon o trestní odpovědnosti PO).
Dle důvodové zprávy je hlavním cílem novely zapracovat do českého právního řádu cíle a opatření, které vláda vytyčila ve své Strategii v boji s korupcí na období let 2013 a 2014 a také v rámci Koncepce boje proti organizovanému zločinu na období let 2011 – 2014. Novela zavádí detailnější právní regulaci správy zajištěného majetku a zároveň snížení finanční náročnosti spravování majetku. Efektivní správa s sebou přináší na jedné straně zlepšení postavení obětí trestné činnosti při zajišťování jejich majetkoprávních nároků, nicméně na druhou stranu více zpřísňuje postavení obviněného v trestním řízení. Novela totiž usnadňuje zpeněžení zajištěných movitých věcí, čímž mají být věci uchráněny před poklesem jejich hodnoty v průběhu výkonu správy a majetkové nároky obětí trestné činnosti i poškozených mohou být díky těmto opatřením uspokojovány z větší části. Zároveň by mělo být prodejem zajištěného majetku zamezeno nadbytečným nákladům státu na jeho správu. Z hlediska praxe lze souhlasit s názorem, že je nutné odlehčit orgánům činným v trestním řízení od velkého množství agendy související se správou zajištěného majetku.
Novela v mnoha ohledech specifikuje pravidla při výkonu rozhodnutí o zajištění majetku a zároveň přizpůsobuje terminologii nové soukromoprávní úpravě. Zákon tak kupříkladu důsledně odděluje proces zjišťování cenných papírů (zde se proces soupisu nemění) a zaknihovaných cenných papírů. U zaknihovaných cenných papírů soud provede jejich soupis a následně je osoba nebo orgán oprávněný k vedení evidence soudem vyrozuměn, které cenné papíry obviněného byly sepsány. Soud následně vydá příkaz k zajištění práva nakládat s těmito sepsanými cennými papíry.[1]
Nově je zákonem o výkonu zajištění majetku vymezeno postavení správce včetně rozsahu jeho činnosti. Soud by měl primárně správou podílu v obchodní korporaci pověřit insolvenčního správce, kterému bylo vydáno zvláštní povolení podle zákona o insolvenčních správcích; nelze-li však takto postupovat, pověří správou podílu jiného insolvenčního správce.[2]Zajištěný majetek má být spravován pouze v případě, aby (i) nedošlo ke snížení hodnoty zajištěného majetku, nebo (ii) aby se zajištěný majetek očekávaným způsobem zvýšil.[3] U správy podílů v obchodní korporaci novela stanovuje, že insolvenční správce je ke správě podílu jmenován tehdy, je-li k uchování hodnoty podílu zapotřebí aktivní výkon práv spojených s takovým podílem. V praxi se bude jednat hlavně o případy, kdy je majitel podílu zároveň statutárním orgánem obchodní korporace a je tedy zapotřebí, aby se insolvenční správce aktivně zapojil do procesu obchodního vedení společnosti.
Obecně platí, že insolvenční správce pouze vstupuje do práv a povinností spojených se spravovaným podílem,[4] a proto nelze jeho postavení zaměňovat s postavením insolvenčního správce při řešení úpadku formou reorganizace obchodní korporace. Pověřený insolvenční správce po dobu správy vykonává nemajetková práva spojená s podílem v obchodní korporaci, tj. zejména právo svolat valnou hromadu a hlasovat na ní, a to dokonce bez povinnosti dodržet minimální lhůtu pro svolání valné hromady. [5]
Pověřený insolvenční správce je oprávněn navrhovat příslušnému orgánu činnému v trestním řízení prodej podílu, který se bude realizovat zpravidla formou veřejné dražby.[6] Soud může rozhodnout o prodeji zajištěného majetku s předchozím souhlasem obviněného. Bez souhlasu obviněného může soud rozhodnout o prodeji zajištěného majetku, lze-li důvodně předpokládat, že (i) podlehne rychlé zkáze nebo jiné těžko odvratitelné škodě, (ii) bude rychle ztrácet na tržní hodnotě, (iii) s výkonem správy budou spojeny nepřiměřené náklady, nebo (iv) výkon správy bude vyžadovat zvláštní podmínky nakládání nebo zvláštní odbornou způsobilost, které lze zajistit jen s nepřiměřenými obtížemi. Proti usnesení o prodeji zajištěného majetku je přípustný jediný řádný opravný prostředek, a to stížnost, která má odkladný účinek. K prodeji majetku bude docházet zpravidla dle právních předpisů upravujících prodej věcí při soudním výkonu rozhodnutí.[7] Tento způsob prodeje však nezaručuje obviněnému výnos za tržní cenu a s ohledem na zajišťovací charakter tohoto institutu tak může docházet k výrazným zásahům do majetkové sféry obviněného ještě před tím, než bude trestní řízení ukončeno rozhodnutím o vině a trestu.
Jak již bylo v úvodu tohoto článku řečeno, novelizován nebyl pouze zákon o výkonu zajištění majetku, ale i zákon o trestní odpovědnosti PO. Právnické osobě může být již v přípravném řízení pozastaven výkon jednoho či více předmětů její činnosti nebo může být právnická osoba omezena v nakládání s jejím majetkem. Nově má státní zástupce v přípravném řízení oprávnění povolit na návrh dotčené právnické osoby provedení určitého úkonu týkajícího se zajištěného majetku této právnické osoby. Doposud měl takové oprávnění v přípravném řízení pouze soudce.
Jak z výše uvedeného vyplývá, novela zákona o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a s ním souvisejících předpisů má poměrně značný dopad i na právní úpravu týkající se obchodních korporací. Novela přináší do současné právní regulace obsáhlejší úpravu zajištění majetku, jeho správu a prodej majetku v průběhu trestního řízení. Z pohledu obviněného úprava umožňuje výraznější zásahy do jeho práv, jelikož při prodeji majetku není zaručena jeho tržní cena a v rozporu s principem presumpce neviny může prodej zajištěného majetku postrádat svoji ryze preventivní funkci a mít výrazné dopady v majetkové sféře obviněného před samotným rozhodnutím o vině a trestu. Na institut zajištění majetku by proto mělo být nadále pohlíženo optikou „ultima ratio“ a zásahy do práv obviněných by neměly být legitimizovány ekonomickým chápáním tohoto institutu, tedy úsporou nákladů státu při správě zajištěného majetku, ale měly by výhradně zamezovat vyvádění majetku z obchodních korporací v průběhu trestního řízení.
[1] ust. § 7 odst. 1 a 3 zákona o výkonu zajištění majetku
[2] ust. § 9 odst. 2 zákona o výkonu zajištění majetku
[3] ust. § 8a odst. 1 zákona o výkonu zajištění majetku
[4] ust. § 10a odst. 1 zákona o výkonu zajištění majetku
[5] ust. 10a odst. 2 zákona o výkonu zajištění majetku
[6] ust. § 12 zákona o výkonu zajištění majetku
[7] ust. § 12 odst. 4 zákona o výkonu zajištění majetku
Kristýna Březinová, advokátní koncipientka
Ondřej Spáčil, advokát
SAMAK právo & daně
