Délka soudních řízení v opatrovnických věcech
Jsou lhůty pro vyřízení věci soudem na místě? Čtěte více ...
Pomalé tempo české justice není žádnou novinkou již řadu let. Poslední známé statistiky Ministerstva spravedlnosti hovoří o čísle 398 dní jako průměrné délce civilního soudního řízení. Dokonce jsou obecně známy soudy, které tento průměr převyšují více než dvojnásobně. I přes snahy zkrátit soudní řízení, jsou zejména již tak dříve přetížené opatrovnické soudy zavaleny prací z důvodu nápadu nových agend, které na ně připadly v souvislosti s novým občanským zákoníkem v roce 2014.
Problematickým se jeví zejména § 989 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, z jehož výkladu plyne povinnost rodičů nechat opatrovnickým soudem schválit zrušení smlouvy o stavebním spoření dítěte. Další novinkou je povinnost opatrovnických soudů v § 59 OZ každé tři roky přezkoumat svéprávnost člověka, i když je jeho stav nezvratný. Do konce roku 2016 tak musí opatrovnické soudy přezkoumat více než cca 36 000 případů určených nesvéprávností, jinak hrozí, že s počátkem roku 2017 by osoby, které nestihly soudy přezkoumat, svéprávnost automaticky získaly zpět. Novinkou pro opatrovnické soudy byl i § 973 OZ, což znamená každého půl roku přezkoumávat situaci v rodině dítěte umístěného do ústavní péče. Výsledkem již dříve pomalé činnosti opatrovnických soudů ve spojení s novými povinnostmi od počátku roku 2014 je další zpomalení činnosti opatrovnických soudů. Zátěž soudů v souvislosti s OZ vzrostla přibližně o 30 %. Jako příklad uvádíme řízení o svěření dítěte do pěstounské péče, kdy se čeká na rozhodnutí v průměru 190 dní, tedy déle než půl roku. Nejsou proto výjimečné ani takové situace, kdy je dítě svěřeno předběžným opatřením do tzv. přechodné pěstounské péče, s čímž se pojí řada úskalí jak právních, tak praktických. V důsledku výše uvedeného jsou soudní jednání v opatrovnických řízeních nařizovány za minimálně dvojnásobně delší dobu, než tomu bylo před účinností OZ.
Přitom v opatrovnických věcech by měla být rychlost řízení na prvním místě, jelikož hrozí trvalé poškození vztahů mezi rodiči a dětmi či ohrožení mravního vývoje dětí. Skutečností je, že děti zůstávají v ústavech daleko déle než by bylo nutné, i když rychlejší soudní proces by jim v některých případech umožnil život v rodinách daleko dříve. Systém tak není nastaven pro nejlepší zájem dítěte, které těmito průtahy trpí nejvíce. Je však zřejmé, že tato koncepční chyba není způsobena samotnými soudy.
Situaci dlouhodobě kritizuje i úřad Veřejného ochránce práv, který poukazuje na porušování ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a tedy i práva na to, aby byla věc rozhodnuta v přiměřené lhůtě. Stížnosti na průtahy v řízení však bývají často zamítány jako nedůvodné, protože zdlouhavost řízení nebyla způsobena nečinností soudce, ale objektivnkími okolnostmi (nadměrný nápad nových případů, vysoké množství nedodělků, nedostatečné personální a technické zajištění soudu,…).
Hlavní příčinou výše uvedené situace je dle soudů nedostatek soudců, administrativních pracovníků, chybějící zkušenosti, chybějící specializace soudců a nejednotná judikatura, včetně nemožnosti dovolání. Situaci podporují i nešťastně nastavené koeficienty srovnání rozhodnutí soudců v opatrovnických věcech ve srovnání s civilními věcmi.
Ačkoliv bylo v poslední době jmenováno mnoho nových soudců, plán počtu soudců v České republice stále není naplněn a v souvislosti s novou pracovní náplní opatrovnických soudců je možné, že ani již dříve naplánovaný ideální počet aktivních soudců nebude za současné situace dostačující.
Hovoří se i o možnosti zavedení lhůt pro vyřízení věci soudem, a to nejen v opatrovnickém řízení, kterou podporuje prezident republiky. Ministerstvo spravedlnosti se k tomu však staví spíše odmítavě a odkazuje na výsledky analýz zatížení jednotlivých soudů., které chce v budoucnu provést.
Klára Hučínová, právní studentka
SAMAK právo & daně
