Jak nejlépe vymezit okruh trestných činů, za které mohou být právnické osoby stíhány?
V současné době Poslanecká sněmovna projednává novelu[1] zákona o trestní odpovědnosti právnických osob[2] (TOPO), kterým se zásadně mění způsob vymezení okruhu trestných činů (TČ), za jejichž spáchání jsou právnické osoby (PO) odpovědné. Zatímco ve stávajícím ustanovení § 7 TOPO bychom našli taxativní pozitivní výčet TČ, kterých se může PO dopustit, navrhovaná novela volí způsob zcela opačný, a to negativní výčet TČ, které PO spáchat nemohou. Nabízí se tedy otázka, jakým způsobem může být vlastně okruh TČ vymezen a jaká z takových variant je tou nejúčinnější pro úspěšné stíhání PO.
Už při přijímání TOPO probíhala diskuse, zda přistoupit k variantě, že PO budou odpovědné za tytéž TČ jako osoby fyzické, pokud spáchání takových TČ není z povahy PO vyloučeno, nebo zda budou pouze vyčteny TČ, za které budou PO odpovědné, přičemž bylo přistoupeno k této druhé možnosti.
Způsob vymezení TČ, za které jsou PO odpovědné, prostřednictvím taxativního výčtu TČ má však řadu slabin, zejména vede k neustálé diskusi o tom, zda by do takového výčtu neměly být zařazeny i některé další TČ, jejichž spáchání je zatím vyhrazeno pouze osobám fyzickým. S tímto se setkáváme i u nás, odborná veřejnost postrádá trestnost PO zejména za TČ proti životu a zdraví,[3] TČ z oblasti hospodářské soutěže či zadávání veřejných zakázek. Dále nelogicky chybí TČ svou povahou subsidiární či obdobné k TČ v katalogu uvedeným. Tak je tomu kupříkladu u TČ obchodování s lidmi (§ 160 TrZ), kdy jemu blízké TČ, jako jsou zbavení osobní svobody (§ 170 TrZ) nebo zavlečení (§ 172 TrZ), nejsou vůbec ve výčtu TČ uvedeny.
V kontinentální právní úpravě se setkáváme s následujícími čtyřmi základními modely, pomocí kterých je okruh TČ, za které může být právnická osoba odpovědná, stanovován.
Prvním způsobem je již zmiňovaný taxativní výčet TČ, který je kromě ČR uplatňován například i v Polsku či ve Španělsku.
Druhým možným řešením je, že se PO mohou dopustit všech TČ uvedených v trestním zákoně, není-li to vyloučeno z povahy PO. Avšak u této varianty může být problematické stanovit, který konkrétní TČ může být PO přičten a který z povahy PO přičítán být naopak nemůže, protože řada trestných činů v této otázce není jednoznačná. Takové řešení tedy vede do značné míry k právní nejistotě a nepředvídatelnosti práva.
Jakousi krajní a nejširší variantou je stanovení TO PO za všechny trestné činy uvedené v trestním zákoně. Takové ustanovení by však potlačovalo zvláštní povahu a charakter PO, který je nutné mít při jejich stíhání vždy na paměti, a je tedy zřejmé, že za TČ spjaté výlučně s osobami fyzickými, jako je typicky TČ opilství, nemůže být PO nikdy trestně odpovědná.
Poslední možností, kterou nyní navrhuje i český zákonodárce, je stanovení, že PO se může dopustit všech TČ podle trestního zákoníku s výjimkou taxativně vypočtených TČ. Tento koncept je bezpochyby jednoduchým a přehledným řešením, které se vyvarovává nedostatků všech předchozích variant. Proto si troufám říci, že zákonodárce touto novelou činí v problematice trestního stíhání PO krok správným směrem.
[1] Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů. Sněmovní tisk č. 304. Dostupné na: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=7&T=304 [cit. 4. 1. 2016].
[2] Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů.
[3] Jelínek, J., Herczeg, J.: Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob: komentář s judikaturou. 2. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Leges, 2013, str. 66.
JUDr. Kristýna Březinová, advokátní koncipient
SAMAK právo & daně
